Dýmky a Proseč

historická Proseč

Vraťme se zhruba do dvacátých let devatenáctého století, odkud se postupně dostaneme až k dnešním „moderním“ dnům, kdy velcí výrobci dýmek využívají nejmodernější techniky, které už často ani neřídí člověk, ale počítače. Naštěstí i dnes existují opravdu malí výrobci, často to jsou „firmy“, ve kterých všechnu práci zastane jeden jediný člověk, řemeslník-umělec, který vyrábí dýmky skutečně ručně, a který dokáže každé dýmce vtisknout jedinečný charakter. Takový člověk přenáší své vlastnosti, svoji osobitost do své práce a výsledkem bývají často dýmky nejen originálních tvarů, řemeslně dokonale opracované, ale jsou to dýmky, které mají ducha, ze kterých je radost jak kouřit, tak i držet je v ruce, na kterých s potěšením spočinou oči a jež potěší svojí elegancí srdce každého člověka nejen srdce kuřáka.

prosečské muzeum

Na začátku výroby dýmek v Proseči nebylo zapotřebí bohatého strojního vybavení – tehdy stačila ruční pila, ostrý nůž z dobré oceli podobný ševcovskému knejpu, rašple, pilníky a brusné papíry. Pro samotný materiál se nemuselo chodit daleko, stačilo porazit olši či břízu a vydobýt ze země jejich kořeny. Po opracování a vyleštění měly kořenovice těchto stromů nádhernou kresbu. Tyto dýmky přes svůj jedinečný půvab měly jednu zásadní negativní vlastnost – nesnesly žár hořícího tabáku, a proto se musely vyplechovávat. Dnes už se v Proseči dýmky z domácích dřevin dávno nevyrábějí, jejich důvtipné a elegantní tvary můžeme spatřit už jen v soukromých sbírkách a v muzeích.

prosečské muzeum

Domácí surovina byla zcela vytlačena kořenem briaru (erica arborea), dřeviny rostoucí pouze kolem Středozemního moře. Toto nádherné, vysokému žáru odolné dřevo se v Proseči začalo používat začátkem dvacátého století. Tehdy také nastoupila strojní výroba dýmek a pár let po první světové válce ruční výroba dýmek v Proseči zanikla. Ve dvacátých letech minulého století patřila továrna na výrobu dýmek pana Kopperleho k největším v Evropě a ve třicátých letech minulého století se výrobou dýmek v Proseči a okolí zabývalo kolem šesti set lidí, kteří vyráběli na pět set druhů dýmek. Nevyráběly se zde jenom samotné dýmky, ale i troubele, jak z domácích dřevin, tak i z jihoamerické rohoviny. K Proseči neodmyslitelně patřili i pasíři, kteří k dýmkám vyráběli mnoho druhů nádherného kování.

Brzy po druhé světové válce byly soukromé firmy znárodněny a výroba dýmek se v Proseči a vlastně v celé České republice soustředila do jediného provozu. V současnosti je v Proseči jedna továrna se strojní výrobou dýmek standardní kvality, firma B.P.K. a jediný soukromý výrobce dýmek – Pavel Háp, který se snaží navázat na dlouholetou tradici ruční výroby dýmek.

současná Proseč

A ještě krok zpátky do historie. Dnes se dýmky od výrobců do obchodů, k zákazníkům převážejí v automobilech, létají v letadlech či se plaví po mořích. V začátcích výroby dýmek v Proseči vzal řemeslník trakař, naložil do něj své výrobky a hajdy pěkně po svých třeba až do Vídně (a když měl štěstí, svezl se třeba kousek na žebřiňáku taženém koňmi). Nesmrděl mu benzin pod nosem, netrčel dlouhé hodiny v dopravních zácpách a neměl mobil přilepený k uchu. Naštěstí i v dnešní uspěchané, hektické době jsou lidé, kteří se dokáží na chvíli zastavit, sednout si ke krbu, nalít si sklenku dobré whisky a do ruky vzít krásnou briarovou dýmku. Pak už jen stačí zapálit tabák a sledovat voňavý kouř stoupající vzhůru.

Dýmka přináší radost, pohodu, potěší a uklidní.